Erb Benátek nad Jizerou obsahuje hrad, symbol města, pod kterým je řeka Jizera. Dva malé ozdobné erby s větvemi jsou znaky prvních vlastníků pantsví, pánů z Dražic. Původ a význam erbu s drakem není znám.

 

  Město Benátky nad Jizerou vzniklo ve středověku na křižovatce obchodních cest.
nejstarší prameny zmiňují obec Obodř kolem roku 1052.
Historii města Benátek lze sledovat od roku 1346, kdy Jan z Dražic, majitel panství, získal právo k založení města a kláštera na kopci nad řekou Jizerou.
Stavba kláštera byla dokončena roku 1349 vysvěcením kostela Narození Panny Marie, který je nyní součástí zámku.

 

 

Během husitských válek se význam kláštera značně snížil.
Smrt pána z Dražic roku 1385 předznamenala období úpadku provázejícího rodové spory o nástupnictví.

Od roku 1526 se v Benátkách nad Jizerou usadil Friedrich z Donína a na troskách kláštera vystavěl renesanční zámek.

  V roce 1599 byly stavby a panství prodány českému králi,
císaři Rudolfu II., který, zde nechal vystavět observatoř hvězdáře Tycha Brahe. V těchto místech se roku 1600 otevřel svět astronomie také Janu Keplerovi.

 

 

Po třicetileté válce věnoval císař Ferdinand III. zámek generálovi jízdy Janu z Werthu jako odměnu za jeho udatnost. Přidal k zámku severní křídlo a zahájil stavbu kostelní věže.

 

 

 

Na konci 18. století přešlo panství v Benátkách do rukou pražského arcibiskupa Petra Antonína Příchovského z Příchovic. Poslední úpravy interiéru zámku v rokokovém slohu a dostavba mostů završily růst této architektonické památky.

V letech 1844 až 1847 zde pracoval mladý Beřich Smetana jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Felixe Thun-Hohensteina, který získal panství o několik let dříve.

Hrabě R. Kinský byl posledním šlehtickým držitelem panství, které bylo roku 1920 prodáno městu.

V roce 1944 byla sjednocena města Staré Benátky, Nové Benátky a obec Obodř, které byly dosud samostatné.

 

 

       

 

 

Zámek v Benátkách nad Jizerou vystavěný na troskách starého kláštera nese ve střední části prvky gotického slohu užitého při stavbě Friedricha z Donína po roce 1526. Staré církevní stavby se až na kostel Panny Marie nezachovaly.

Od konce 16. století byly na zámku provedeny četné renesanční architektonické úpravy.

Celý zámek naneštěstí v roce 1656 vyhořel. Jeho rekonstrukce trvala téměř 50 let a přinesla zýámku dostavbu východního křídla ozdobeného podloubími. Kostelní věž pak zvýšila celkový profil stavby, která byla společně s kostelem opevněna a opatřena třemi branami. Architektonický styl byl těmito úpravami sjednocen.

V roce 1720 byl k zámku přidán park a pavilón. Sochy podle M. Brauna nelze datovat přesněji než na konec 18. století.

Rod Thunů-Hohensteinů provedl další úpravy v druhé polovině 19. století a vystavěl, mimo jiné, terasu po kostelem.